Kronika jednadvaceti dnů

Pomalá agónie patera Maxmiliána Kolbeho trvala už tři týdny. Neuvěřitelné! Tři týdny … jednadvacet dní …! Bez kousku chleba, bez kapky vody, nahý, v četné tmě páchnoucí podzemní cely v koncentračním táboře Osvětim. Páter Maxmilián Kolbe doposud žil se svými potrhanými plícemi! V těchto hrozných jednadvaceti dnech jeho druhové, nevinně odsouzeni s ním za útěk jakéhosi vězně, umírali jeden po druhém. To vypráví jediný polský svědek tohoto příšerného mučení, vězeň Bruno Borgowiec, tajemník, tlumočník a hrobník bunkru. Na konci třetího týdne zbyli jen čtyři, mezi nimi páter Kolbe.